Neobjevené jsoucno

27. března 2012 v 19:59 | Frederick |  Otrávenej Frederick
Odvrácená strana duše potichu trouchnivý a čeká. Snad na lepší svět, na uzdravení, oživení. Někde tam, kam se nikdo neodváží, tečou různobarevné potůčky Přesvědčeného odpuštění, Vydobyté moudrosti, Marného zapomnění a Bolestivého nepochopení, jejichž proudy se setkávají za starou vrbou a vytváří tak podivnou řeku, jejíž voda napájí okolní bytí. Druhá strana duše zarostla bečťanem a po čase se na ní dočista zapomělo.

_Tu duši, tu malou, ubohou a časem zestrárlou starou duši čirou náhodou vdechla v jednom antikvariátu poněkud obyčejně vyhlížející dívka ve chvíli, když na ní její starší sestra sfoukla prach, který se v průběhu plynoucích let nahromadil na jejích kožených deskách. Duše se okamžitě vzpamatovala a jakmile jí cosi usadilo do nitra, les uvnitř duše opět rozkvetl. Opět začala ožívat roztodivná stvoření z dlouhého spánku a stromy si počaly šeptat o jejich snech, zatímco jejich koruny pročesával čerstvý vítr. Květiny podivuhodných barev nechaly své kořeny prorůstat hlouběji do země znovuzrozené duše, všechno bylo báječné a voňavé.
_Jednoho dne, tuším, že to bylo kolem třináctých narozenin dívky vlastnící tento prapodivný les, se však v jejím nitru začala stahovat temná mračna potom, co zapadlo slunce. Všechno ztichlo. Vítr zmizel, ptáci se báli zpívat a květiny narůstající zimou rychle křehly, což brzy jejich životy ukončilo úplně.
_Jedné noci, dlouho potom, co celý les zahalila noc, se krajinou rozlehl děsuplný lomoz. Vševidoucí tma zahalila všechno ostatní, ukázala jen mraky, jenž se hrůzně vzdouvaly a jen tekoucí řeka osvicovala jejich temné seskupení. Pak najedou hustou tmu přeřízl ostrý záblesk rudého blesku, jenž roztrhl mračna a ukázal to, co bylo dlouho skryto samotné duši. Ledovou hlínou prolézali tlustí hnědí červi, které vlastní ohyzdná, leč mocná panovnice Deprese, ožírali tlusté kořeny statných stromů a ti, co byli na povrchu, sázeli jakýsi plevel, který okamžitě rostl, kvetl, odkvétal a na místech po květech se z čista jasna tvořily temně fialové bobule vzteku a nepochopení. Jiní rozhazovali semena, z nichž rostly modrozelené tenké šlahouny strachu a obtáčely se po kmenech stromů, jejichž kořeny červy nedokázaly rozkousat a zarývaly své ostny do zdravého dřeva. Trny brzy vytvořily drobné, leč velmi nepříjemné rány ze kterých díky jejich hloubce vytékaly proudy mízy. Většina stromů se svědící bolesti zanedlouho poddaly, následkem čehož se jejich bujné kořeny a větve ztenčily a umožnily tak červům přehryzat to, co šlo.
_Jen pár stromů zůstalo stát i přes hluboké rány - strom naděje, statečnosti, víry a hrdosti.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 grey.t grey.t | E-mail | Web | 27. března 2012 v 20:08 | Reagovat

Nádherné. Skvěle vystižený pocit.

2 týna týna | Web | 27. března 2012 v 21:51 | Reagovat

Skvělí článek :)

3 Viviana Viviana | Web | 28. března 2012 v 15:21 | Reagovat

Ač je to již dlouho, co jsem tuto mnohdy lehkovážně pronesenou frázi vymazala ze svého běžného slovníku, pro tentokrát by bylo neskonalým hříchem nechat ji i nadále dřímat pod sutěmi neuvážených slov. Mám-li být upřímná, snažila jsem se ji dlouho nahradit všemožnými podobně znějícími výrazy, avšak namísto toho jsem byla nucena doznat, že je jednoduše nenahraditelná. Inu, tato práce je bez výhrady dokonalá.
Je opravdu neuvěřitelné, kolik citu a něhy dokáže člověk vložit do tak krátkého útvaru. Jsem si více než jista, neb to z ní všemi směry bezmála číší, že nebyla psána hlavou, rozumem, ba dokonce nějakou hloupou úvahou, nýbrž duší samotnou. Hýří podivuhodně malebnou slovní zásobou, překrásnými slovními obraty, osobitými metaforami… Ach, snad nikdy mi nebylo tolik zatěžko vyhledat správná slova k vyznání nekonečného obdivu k umění, jako je tohle. Duší musíš dozajista přesahovat mnohé součastné myslitele. Bude mi opravdovou ctí se sem co možná nejčastěji vracet.

4 maky-chan maky-chan | Web | 28. března 2012 v 21:22 | Reagovat

Ahoj, nevím, jestli jsem vůbec oprávněna psát komentář k takovémuhle článku, na takový blog, takové /jistěže/ úžasné osobě.
Věřila bys, že tenhle článek  jsem 'nečetla', ale jaksi se 'odvíjel' před mýma očima? Ne? Já taky ne. Ale je to tak. Je úžasný, jak někdo může psát... takhle. Je to úžasný a fascinující. Opravdu promiň, jestli tě tímhle komentářem opravdu moc otravuju, nebo tak. Ale to víš, jsem ještě malá holka bez špetky umění v duši. /hloupost se na to vymlouvat?/
Pokud jsi můj komentář dočetla /i pokud ne/ měj se hezky :)

5 without-without-doubt without-without-doubt | Web | 28. března 2012 v 21:58 | Reagovat

Tak už máš také blog? Výtečně...a..píšeš krásně.

6 Marry Afsprings. Marry Afsprings. | Web | 30. března 2012 v 20:11 | Reagovat

Opravdu? :) Klatovy-Tolsťák? :D I když by to bylo hodně velká náhoda, když to probíhá po celé ČR. :):D

Máš krásný blog. :) Líbí se mi tu. :)

7 Žan^ Žan^ | Web | 30. března 2012 v 22:06 | Reagovat

Úžasně napsáno, jako vždy a všechno. ^^

8 Replica Louis Vuitton Replica Louis Vuitton | E-mail | Web | 25. září 2012 v 12:38 | Reagovat

One more new write-up with powerful points, I've been a lurker below for any brief time but wish to become a great deal much more engaged inside long term.

9 Burberry Outlet Burberry Outlet | E-mail | Web | 26. září 2012 v 9:31 | Reagovat

Positive glad that I navigated in your web page by accident. I'll be subscribing to your feed in order that I can get the latest updates. Appreciate all of the details right here

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama