Konečný začátek bytí, aneb zpěv posílaný mlhavými stíny

25. června 2012 v 20:18 | Frederick |  Bylo nebylo
_Na hromadu životem ohlodaných a osudem skosených koster, na úplný vrchol škarohlídných lebek a zkřivených hnát, usedl černočerný havran jehož skřeky šíří se v nadzvukových vlnách zničeným světem, přičemž sráží na zem cokoliv, co jim stojí v cestě. Kdy vznese se do mračen plných stokrát odpařených a zkapalněných vod je jen otázkou času. Však při pohledu na něj, jako by jste chtěli sednou mezi jeho křídla a nechat se zanést kamsi daleko, pryč od špíny a prachu, od minulosti a nadcházející budoucnosti, z jejíchž spárů máte takový strach i přesto, že již dlouho víte jak vaše budoucnost vypadá. Konečná rozhodnutí necháváme stát. Práší se na ně, protože spadají do naší budoucnosti a do té my jako bychom nepatřili, neboť jí přece můžeme obcházet nekonečně dlouho dalekým obloukem. A přesto, ač se snažíme sebevíc, stále náš havran, jež by do nás měl tvrdě - a přesto milosrdně - zabodnout své drápy a v silném stisku jeho drápů odnést do klidného světa mrtvých, nepřichází.

_Frederick mi řekl, že svět je příliš malé místo na to, abych mohla dělat příliš velké filozofické závěry o podstatě našeho utrpení. Mohu skládat básně, pít Absinth za škrabotu pera o pergamen na pozadí Bachovy hudby, mohu zpívat žalostné balady o nikdy nekončících zmarech nevěstek, mám dovoleno se usmívat při pohledu na svou krev, vlasy... ale to všechno je jen havraní peří oproti pohledu samotného velkolepého ptáka. A konec, konec? Ten nepřichází. Neboť jak může cokoliv skončit, aniž by život začal? Zatím jen trpím. Jsem dítě, prý. Měla jsem domácí vězení, mám své medicamenty, mám rodinu nechápající mou osobnost.. mám všechno, co každý. Nestojím o nic z toho všeho, vytahuji povýšeně obočí nad těmito zbytečnostmi, každopádně nejvíce mé znechucené úšklebky náleží k mým vzpomínkám, k minulosti. Dítě, hloupé a naivní. Nesvéprávné, nehodné smrti. Můj život ještě nezačal, ani zdaleka ne.. je to zřejmé, neboť to všechno mne ještě může potkat, třeba teď, když si obtáčím vlasy kolem prstu a hledím ven na mraky plné zplodin, třeba teď je vše jen výrokem mých odporně masochistických snů, Anežčiných fantazií plných depresí a černobílých barev přírody, usmívajících se stromů a třesoucích se cest zřících její špatné kroky. Nechci poznat budoucnost, ale dokud nepoznám svůj začátek, nemohu čekat vykoupení z těchto bludů. To ví i strakapoudi.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 maky-chan maky-chan | Web | 25. června 2012 v 21:54 | Reagovat

Havrani jsou pěkní ptáci...

2 maniacal-chalk maniacal-chalk | Web | 26. června 2012 v 13:16 | Reagovat

Hluboké povzdychnutí asi nevyjádří přesně to, na co myslím po přečtení tohoto textu.
Frederick má pravdu.
I vy máte pravdu.
A já také, velmi bezútěšně, čekám na svůj začátek. Začátek, který se nekoná, a to už stojím na samé hranici dospělosti.
Jonathanova utěšující dlaň na zádech a jeho sveřepá ochrana před útoky cizích bytostí sice nejsou vše, ale...někdy se zdají až velmi dostačující.

3 Jiří Jiří | E-mail | 26. června 2012 v 22:08 | Reagovat

Nejsi jediná kdo čeká na začátek,také čekám a možná se dočkám jenom konce. Bytost si často uvědomí že není čas ztrácet čas čekáním až když je blízko smrti.A právě tyto okamžiky,chvíle plné emocí naplnění a prozrení se zdají skutečnější než celý život a určitě jsou účinější než jakýkoli medikament. Jediné riziko je smrt,miluji její mrazivé pohlazení...Fyziologicky  řečeno závislost na adrenalinu.Klinicky řečeno sebevražebné sklony (ach jaká to pitomost)

4 Gucci Outlet Gucci Outlet | E-mail | Web | 24. září 2012 v 12:25 | Reagovat

Hi! Your publish rocks and can be a great study!

5 Chanel Outlet Online Chanel Outlet Online | E-mail | Web | 25. září 2012 v 19:03 | Reagovat

Yes, thank for the details a million! Have to discover anybody organizing Tea Party. I wants to participate in organizing.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama