Obestřeno tajemstvím

19. července 2012 v 23:36 | Frederick |  Bylo nebylo
_Temné siluety mračen plují po moči páchnoucích nebesích, po zdech mé sluje a jako vrcholem všeho, mi uchem vletěli i do mé hlavy, kde snaží se diktátorskou vládou nahradit mozek stejně zbytečně, jako se nádory snaží nahradit vaše imaginární přátele. Najednou tam jsou a jestliže jste pesimista a realista zároveň (mezi nimiž momentálně nevidím úplně znatelný rozdíl), je vám jasné hned na začátku, že s vámi budou až dokonce. Dýmějový mor je proti tomu chlupaťoučké růžovoučké nic, lísající se potutelně do vašeho náručí s pohledem, jež praví: "Zavoláš mi?"

_Oranžová světélka lemují cesty, které vedou pryč z města, do dálek, čím dál blíž k vašim snům. Dívajíce se do první mizící zatáčky do nikam, otráveně stojíte u silnice vedle cedule s přeškrtnutým rodným městem a čekáte na chvíli, kdy vám narostou křídla a vy budete moci odletět. Nebo aspoň čekáte na chvíli, kdy se čas přestane tak necitelně šourat, kdy činnost světa s novým, prudším proděním vzduchu přestane stagnovat na jedno místě, odvátá někam k tajemnému severu. Zatím cítíte jen konopným provazem stažené ruce za záda, které se každou chvílí odkrví natolik, že vám je již nikdy nikdo nevrátí zpět, což vás deprimuje nejvyšší měrou už jenom proto, že by jste neměli jak masturbovat, a to by byla celkem smůla, protože by se vám nedostávalo dostatku pořádného sexu kvůli tomu, že nikoho nezajímá nějaký týpek bez rukou. Takže tak stojíte, zíráte na místa, kam se kvůli vedení silnice cesta ztrácí v zatáčce a jste znechuceni svými vlastními myšlenkami, natolik zhrzenými dnešním dnem. Je ponižující, že vám ruce tak hrubě stáhla absinth fairy a vy se kvůli jejímu vzezření nemůžete ani hnout, neboť se vám s erekcí běhá špatně.
_Smráká se, je počasí podivně ponurého léta a vy čekáte na soud, jenž přichází s levandulovou vůní nanesenou na místa krčních tepen. Uvnitř jste zmatení a nervózní, ale na sobě nedáváte nic znát, vaše tvář je stále stejně znuděně nevýrazná a rysy na ní neměknou strachem, naopak jsou snad ještě ostřejší, než bývaly kdysi. Prostředkem silnice přichází štíhlá, nadpozemsky krásně ošklivá dívka, k jejímž bokům spadají dlouhé, rozevláté vlasy bledě fialové barvy. Má zavřené oči, avšak kráčí po středové čáře jako po provaze nad hlubokou propastí s zarytou jistotou náměsíčných. Začne vát vítr, hladit tělo a jakousi zvláštně jemnou, přesto ráznou a odhodlanou silou rozváže vaše pouta a donutí vás jít směrem k děvčeti, které vás potom, co jste se sešli, vzalo za ruku a pomalu, s klidem odvádělo daleko od silnice, ke břehu rozvodněné kalné řeky. Odvedla vás na velký, největší kámen na samém pokraji břehu, pustila vaší nyní již ledovou ruku a otevřela oči. Propastná hloubka jejích očí promítla poslední dny pití, které jste zažívali a které vždycky skončili až ráno vedle lidí, jež nepoznáváte, neboť se přes noc změnili. Nebo jste se znad změnili vy? Všechny ztracené vzpomínky, povinně zapomenuté hříchy, náhle se skládají dohromady v podobu dlouhé skleničky plné zelené tekutiny s mohutným plamenem na její hladině. Co že se všechno dělo? A za jakou cenu? Proč si pamatujete všechno, co mohlo být za cenu lehké disbalance zapomenuto? Proč, sakra, proč?
_"Jsi hrozný člověk," řekla ta drobná osůbka a přestala na vás upírat své oči rámované temně žlutými duhovkami. "Musíš se napravit, dostáváš šanci svůj život zničit zcela novým způsobem," řekla naláhavě a dodala: "Veříme v tebe, proto nenič s nečistou hlavou všechny příležitosti, jichž se ti dostane od Andělů."
Jakmile zmínila Anděly, vyjevili se vám v mysli šedavé postavy bez přirození, bez očí, bradavek a.. křídel. Ta stvoření, která s vámi byla v dobrém i ve zlém a stále vás konejšila ještě v dobách vaší puberty, uvnitř té temné sluje, ve vašem pokoji, v pokoji se stěnami plnými sušených bylinek, ještě v letech, kdy jste byli dívka. Nebyl čas přemýšlet, kam Andělé zmizeli potom. Ale pryč byli dlouho, předlouho.. aniž by jste si na ně vzpomněli. Moc času uteklo a najednou děláte co? Stojíte na kraji břehu, nad řekou plnou splašek s děvčetem neznámého původu a minulosti.
_"Dnes už nemáš čas, ale zítra.. zítra bude všechno jinak, budeš-li chtít. Jen v to věř. Stane se všechno, co budeš chtít, s patřičně dobrým úmyslem si to budeš přát a nakonec za to vděčně poděkuješ. Všechno je ve tvých rukách a dohledu tvých Andělů, je to přece jen tak jednoduché, tak se s tím smiř a neutíkej. Jsi bojovník a ti se nevzdávají, pamatuj si to. Ale teď, teď už není čas. Musíš jít, víš co máš dělat," řekla a zavřela oči. Vítr si pohrával s jejími vlasy. Vzduch voněl vratičem a končící den dýchal smrt. Dívka si přejela nehtem přes dekolt až do výstřihu a pod tímto aktem se narušená kůže rozevřela v ránu, do níž fialovláska vložila ruce a po chvíli vytáhla ze svých krvácejících útrob řetízek, na němž visel zelený olivín obtočený stříbrnými tahy štětce. Na dlaň vám položila tento šperk, sevřela jí v pěst a jemně se dotkla vašich zad. A vy už jste jen cítili pád trhající pavučinami tajností setkaný vzduch, tvrdý náraz do ledových vod řeky a nicotu, drtící vaše vědomí silným tlakem na vaše plíce.


_Temné siluety mračen plují po moči páchnoucích nebesích, po zdech mé sluje a jako vrcholem všeho, mi uchem vletěli i do mé hlavy, kde snaží se diktátorskou vládou nahradit mozek stejně zbytečně, jako se nádory snaží nahradit vaše imaginární přátele. Najednou tam jsou a jestliže jste pesimista a realista zároveň (mezi nimiž momentálně nevidím úplně znatelný rozdíl), je vám jasné hned na začátku, že s vámi budou až dokonce. Dýmějový mor je proti tomu chlupaťoučké růžovoučké nic, lísající se potutelně do vašeho náručí s pohledem, jež praví: "Zavoláš mi?"

_Oranžová světélka lemují cesty, které vedou pryč z města, do dálek, čím dál blíž k vašim snům. Dívajíce se do první mizící zatáčky do nikam, otráveně stojíte u silnice vedle cedule s přeškrtnutým rodným městem a čekáte na chvíli, kdy vám narostou křídla a vy budete moci odletět. Nebo aspoň čekáte na chvíli, kdy se čas přestane tak necitelně šourat, kdy činnost světa s novým, prudším proděním vzduchu přestane stagnovat na jedno místě, odvátá někam k tajemnému severu. Zatím cítíte jen konopným provazem stažené ruce za záda, které se každou chvílí odkrví natolik, že vám je již nikdy nikdo nevrátí zpět, což vás deprimuje nejvyšší měrou už jenom proto, že by jste neměli jak masturbovat, a to by byla celkem smůla, protože by se vám nedostávalo dostatku pořádného sexu kvůli tomu, že nikoho nezajímá nějaký týpek bez rukou. Takže tak stojíte, zíráte na místa, kam se kvůli vedení silnice cesta ztrácí v zatáčce a jste znechuceni svými vlastními myšlenkami, natolik zhrzenými dnešním dnem. Je ponižující, že vám ruce tak hrubě stáhla absinth fairy a vy se kvůli jejímu vzezření nemůžete ani hnout, neboť se vám s erekcí běhá špatně.
_Smráká se, je počasí podivně ponurého léta a vy čekáte na soud, jenž přichází s levandulovou vůní nanesenou na místa krčních tepen. Uvnitř jste zmatení a nervózní, ale na sobě nedáváte nic znát, vaše tvář je stále stejně znuděně nevýrazná a rysy na ní neměknou strachem, naopak jsou snad ještě ostřejší, než bývaly kdysi. Prostředkem silnice přichází štíhlá, nadpozemsky krásně ošklivá dívka, k jejímž bokům spadají dlouhé, rozevláté vlasy bledě fialové barvy. Má zavřené oči, avšak kráčí po středové čáře jako po provaze nad hlubokou propastí s zarytou jistotou náměsíčných. Začne vát vítr, hladit tělo a jakousi zvláštně jemnou, přesto ráznou a odhodlanou silou rozváže vaše pouta a donutí vás jít směrem k děvčeti, které vás potom, co jste se sešli, vzalo za ruku a pomalu, s klidem odvádělo daleko od silnice, ke břehu rozvodněné kalné řeky. Odvedla vás na velký, největší kámen na samém pokraji břehu, pustila vaší nyní již ledovou ruku a otevřela oči. Propastná hloubka jejích očí promítla poslední dny pití, které jste zažívali a které vždycky skončili až ráno vedle lidí, jež nepoznáváte, neboť se přes noc změnili. Nebo jste se znad změnili vy? Všechny ztracené vzpomínky, povinně zapomenuté hříchy, náhle se skládají dohromady v podobu dlouhé skleničky plné zelené tekutiny s mohutným plamenem na její hladině. Co že se všechno dělo? A za jakou cenu? Proč si pamatujete všechno, co mohlo být za cenu lehké disbalance zapomenuto? Proč, sakra, proč?
_"Jsi hrozný člověk," řekla ta drobná osůbka a přestala na vás upírat své oči rámované temně žlutými duhovkami. "Musíš se napravit, dostáváš šanci svůj život zničit zcela novým způsobem," řekla naláhavě a dodala: "Veříme v tebe, proto nenič s nečistou hlavou všechny příležitosti, jichž se ti dostane od Andělů."
Jakmile zmínila Anděly, vyjevili se vám v mysli šedavé postavy bez přirození, bez očí, bradavek a.. křídel. Ta stvoření, která s vámi byla v dobrém i ve zlém a stále vás konejšila ještě v dobách vaší puberty, uvnitř té temné sluje, ve vašem pokoji, v pokoji se stěnami plnými sušených bylinek, ještě v letech, kdy jste byli dívka. Nebyl čas přemýšlet, kam Andělé zmizeli potom. Ale pryč byli dlouho, předlouho.. aniž by jste si na ně vzpomněli. Moc času uteklo a najednou děláte co? Stojíte na kraji břehu, nad řekou plnou splašek s děvčetem neznámého původu a minulosti.
_"Dnes už nemáš čas, ale zítra.. zítra bude všechno jinak, budeš-li chtít. Jen v to věř. Stane se všechno, co budeš chtít, s patřičně dobrým úmyslem si to budeš přát a nakonec za to vděčně poděkuješ. Všechno je ve tvých rukách a dohledu tvých Andělů, je to přece jen tak jednoduché, tak se s tím smiř a neutíkej. Jsi bojovník a ti se nevzdávají, pamatuj si to. Ale teď, teď už není čas. Musíš jít, víš co máš dělat," řekla a zavřela oči. Vítr si pohrával s jejími vlasy. Vzduch voněl vratičem a končící den dýchal smrt. Dívka si přejela nehtem přes dekolt až do výstřihu a pod tímto aktem se narušená kůže rozevřela v ránu, do níž fialovláska vložila ruce a po chvíli vytáhla ze svých krvácejících útrob řetízek, na němž visel zelený olivín obtočený stříbrnými tahy štětce. Na dlaň vám položila tento šperk, sevřela jí v pěst a jemně se dotkla vašich zad. A vy už jste jen cítili pád trhající pavučinami tajností setkaný vzduch, tvrdý náraz do ledových vod řeky a nicotu, drtící vaše vědomí silným tlakem na vaše plíce.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kim Kim | Web | 20. července 2012 v 0:06 | Reagovat

Zlato, ty seš tak neuvěřitelně neskutečnej, kouzelnej člověk. Všechno to zvládneš, vyhraješ a pak všechny pošleš do prdele.

2 Maky Maky | Web | 20. července 2012 v 11:24 | Reagovat

Vím, že to, co řeknu, je ti na nic, ale drž se.

3 Amia Amia | Web | 21. července 2012 v 22:28 | Reagovat

To byl krutej sen :D

4 Vendy Vendy | Web | 22. července 2012 v 13:32 | Reagovat

Tři jointy a bílé víno udělají své. Absinthová víla taky udělá své. A stříbrný řetízek se zeleným olivínem je jak ochranný amulet, magický artefakt.
Fantastický příběh. 8-)

5 Michael Kors Outlet Michael Kors Outlet | E-mail | Web | 21. září 2012 v 14:25 | Reagovat

I saw this actually excellent post these days!

6 Cheap Jordan Shoes Cheap Jordan Shoes | E-mail | Web | 23. září 2012 v 14:37 | Reagovat

I thought that was extremeley exciting. Many thanks for your unusual details. I'll maintain using this.

7 Cheap Jordan Shoes Cheap Jordan Shoes | E-mail | Web | 24. září 2012 v 15:47 | Reagovat

Thanks! it's helpful to me!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama