Ten, kdo řekl, že havěť nemůže psát pohádky, byl zpropadený lhář! aneb ~Circo mortuus~

12. srpna 2012 v 1:30 | Frederick |  Poezie, próza, petechie, mykóza...
_Mám jedno rozkošné, jemným kožíškem porostlé parazitující zvířátko s dlouhými, nestříhanými pařátky. Po večerech mne obohacuje zábavou, o jejíž růžovoučké nástahy nestojím a přesto jimi musím procházet a neustále, vytrvale přežívat s jizvami nejen duševními. Velevážené publikum, mé zvířátko, to krásné, hebké, miloučké stvořeníčko, se jmenuje Schizofrenie.

_Když jsem v době mých záchvatů schopna vůbec něco dělat, než svíjejíce se v mém pelechu křičet, že chci pryč, nebo že chci, aby představy odešly, píši a tvořím koláže. Při mé poslední, čtvrteční schíze, jsem napsala cirkusovou povídku, jejíž kouzlo jsem darovala mé milované spřízněné dušičce - Jenn. Jelikož si však myslím, že je to celkem příjemné čtení ve formě krátké pohádky na dobrou noc, přidávám tuto směs ztvrdlé cukrové vaty, cinkotu tomboly a táhlých zvuků akordeonu, i sem, do mého zavšiveného hnízdečka plného kukaček. Ke čtení doporučuji poslouchat Circus Contraption:




~Circo mortuus~

_Byl ponurý podzim, ponuřejší než kdy jindy. Celý den ležela na zemi mlha hustá jako šlehačka, jejíž mléčné světlo potopilo svět od země až k obzoru. Přes noc každý ztrácel odvahy pomýšlet na své hříchy, neboť noc byla temně výhružná, obávaná a nebezpečně zákeřná. Nocí končilo to věčné stmívání, jež se zvalo dnem. Noc, toť pohřbení zaživa, noc byla obestřena hrobovým tichem a tmou, jejíž nástrahy znají jen nešťastníci, kteří se v ní ztratili na cestě do opiového doupata, toho jediného, nacházejícího se nedaleko přístaviště plného ztrouchnivělých lodí, jež skončily své plavby stejně tragicky, jako námořníci na nich sloužící a kapitáni jim velící. V tu nynější, podivnější roční dobu než všechny ostatní, každý, kdo by stačil vyžít s tím, co měl, panikařil a hledal další věci nezbytné k přezimování. Dětem nedostatkem světla černaly duhovky a zimou červenaly tváře. Staří lidé umírali, hojný počet mrtvol v každém dni brzy zahltil všechny márnice v okolí. Prostitutky se v noci nenalézaly na ulicích, neboť díky kašovitě husté noci nechodili ven ani zákazníci a radši pili ve svých rozložitých panstvích Absinth a obtěžovali ostatní filozofickými poznámkami o nesmyslnosti bytí. Ptáci páchali sebevraždy, nejdříve jen pár z nich a nakonec hromadně. Vrhali se do ledového moře za zpěvu ukolébavek, či vlétávali do veřejného světlení za maniakálního vřískotu, sotvaže lampař plynovým zapalovačem započal bál půvabným plamínkům. Město, v němž se nacházíme, umíralo. Život v něm utichal, den ode dne jeho tep slábl a krev řídla. Potom však do krevního řečiště nastoupil prapodivně zřející spolek a krev rozvířil, zcela náhle a neočekávaně. To bylo tak:
_Bylo zrovna poledne, když se zdaleka počal přibližovat hluk. Jakési souměrné dunění, podobné bubnu, přicházelo blíž a blíž a s každou další minutou vyvstávaly z ticha další nástroje; harmonika, spinet, trubky, čelo, housle, brzy dohromady se zpěvem a radostným křikem. Na náměstí se brzy nahromadil rozespalý hlouček lidí, v nichž se mísila zvědavost se strachem, a z oken vykukovali obyvatelé příliš líní, či bojácní na to, aby vyšli ven. Vše obestírající mlha náhle jako by řídla, vzduchem se linula nasládlá vůně a barvy fasád domů se zdály být pestřejšími. Hudba už byla skoro na náměstí, když nad jejich hlavami proletěli černočerní havrani s barevnými stuhami kolem krku. "Velevážené publikum, přistupte blíže všichni, co mají oči, uši a - ehm- pokud možno duši!" zazněl jarmareční pokřik do hravé hudby a z mlhy se vynořil muž s do spirály stočeným knírem, cylindrem a starorůžovým frakem s dlouhými, řasenými šosy. Zatroubil na trubku a to už se ze šlehačky vynořili spolu s velkou, obrovskou barevnou maringotkou (podobnou spíše pojízdnému domu) táhnutou černými koňmi, i další podivně nalíčené a oblečené kreatury, v tylových sukních, pruhovaných korzetech, v rozevlátých pyžamech, s těžkými botami na nohou, polykaje oheň a whisky, dělajíce kotrmelce a přemety a zpívaje do hudby. Principál ve fraku se zatvářil tajemně a tiše spustil: "Dámy a pánové, chlapci a děvčata, viděli jste někdy nevídané a neslýchané? Že ne? Ha! Připravte se na nával podivuhodných informací, neboť zde, zde jsme veřejnosti otevřená knihovna záhad, jsme nemocnice léčící vás ze zaslepení normalitou vašich životů! Zakázané věci se zde zvou nutnými k životu, zamlčované vycházejí na svět v podobě krajkových otřepaných pravd, které zná každý! Cirkus Morbidus Corvi přijel do vašeho města! Jen do večera jsme vaši, za pár hodin jedeme dál, proto nám, velevážené publikum, věnujte co největší pozornost, jelikož tato zářná příležitost se již nebude opakovat!" zakřičel jarmarečním hlasem a zahrál fanfáru na trubku, zatímco kolem něj se hemžili havrani, v jejichž zobácích byla růžová, modrá a zelená cukrová vata, jíž na špejlích rozdávali obecenstvu, které se brzy rozrostlo do poloviny náměstí.
_"Jako první zázrak našeho pojízdného kabaretu, vám, moji drazí, představuji muže, jenž dokáže zvednout i celou zeměkouli a to levou rukou! Toto chodící monstrum," vášnivě ukázal prstem směrem k maringotce,a potom, co zpoza ní vyplul obrovitánský, svalstvem potažený muž v obtaženém trikotu podobném námořnické uniformě s mariňáckou čepicí naraženou na -jak se zdálo- dočista plešatou hlavu, ředitel pyšně pokračoval: "se jmenuje Cussed Nauta. Díky našim mateřským pudům jsme se ho ujali a přidali ho do našeho repertoáru, neboť jakmile jsme ho zahlédli, rozbíjel loď holýma rukama, na níž - jak jsme se později dozvěděli - pracoval pět let, kde ho ostatní šikanovali, jelikož příliš nemluví a nechal si od nich vše líbit. Tato nádoba čirého vzteku a nevyrovnanosti může kdykoliv přetéci, jak nám nakonec po svém záchvatu, při němž rozbil celou loď a o pouhé koleno dokázal přelomit její stožár na vlajku, s lítostí v očích řekl. Ale nyní, nechť promluví jeho činy, nechť se před vámi zjeví jeho velkolepé schopnosti nejen pouťového komedianta!"
Principál se uklonil a sledujíce představení, se opřel o kmen lípy rostoucí ze středu náměstí. To už ladnými kroky přišly na scénu krásné dívky, jejichž dlouhé nohy pokrývaly vodorovně pruhované punčochy a vedly na sametových uzdách statné dva koně, na které půvabně naskočily a obemknuly jejich hřbety nohama. Nějaký kašpárek začal bubnovat hedvábím obtaženými paličkami na malý bubínek, jakmile se statný Nauta ocitl mezi dvěma zvířaty, které chytil za břicha a vyzdvihl je do vzduchu s balerínami na zádech, aniž by hromotluk třeba jen vzdychnul. Když je držel ve vzduchu, dívky se zvedly ze sedu a na hřbetech udělaly obě najednou stojku, díky níž si jejich načechrané sukně vyžádaly nápor zemské přitažlivosti tak, že splynuly, tudíž byly jim vidět podvazkové pásy, a krajkové spodní prádlo. Obecenstvo bylo nadšeno, všichni se divoce roztleskali, jakmile svalnatec položil na zem oba dva koně a společně se s kráskami uklonil.
Lidé jedli cukrovou vatu, náměstí hýřilo barvami, mlha zmizela a vysvitlo slunce, to krásně podzimní, měkké, medové slunéčko, jež podtrhlo svými paprsky báječnou atmosféru. Principál uvedl vousatou ženu, na níž mužská část obecenstva obdivovala spíše bujná ňadra než plnovous, starce, jenž dokázal hypnotizovat, trio malých dětských skřetů, kteří předváděli dechberoucí gymnastické kousky, šašky s rolničkami na legračních čepicích, černovlasou Lidii a její havrany a další bytosti ze sfér těch nejlepších a nejtalentovanějších, zatímco se stmívalo víc a víc. Když vyšel měsíc a principál upozornil, že toto číslo je sice posledním kouskem, ale za to tím nejlepším, všichni už byli promrzlí, ale vytrvalí a tak seděli dál a pořád chtivě čekali, co bude následovat.
_Principál se zjevil ve světle lucerny, ve kterém jeho tvář zela ve strašidelné, zkřivené podobě šílence. Jeho usměv se roztáhl od ucha k uchu a ve tmě se vynořil ten nespočet malých, bílých perliček jeho ostrých zubů, když prosil o klid. Měl hlavu skloněnou, vyčkával na úplný klid. Když se mu ticho zdálo dostačujícím, spustil ležérním tónem: "Za pár okamžiků vám náš cirkus Morbide představí to, s čímž jste se dozajista ještě nesetkali, velevážené publikum. Chcete-li odejít, odejděte teď, hned, neboť vám hrozí, že tohle číslo nebude muset váš mozek pořádně, se vším všudy pochopit. Totiž půvab motýlů, krása měsíčního svitu, vychytralost lišek a všeobecné šílenství našich opilých klaunů, to vše je na rozdíl od tohoto zhmotněného zázraku, tohoto důkazu, že bůh dokáže tvořit i dokonalá stvoření, hnisem a páchnoucími splašky každodenního života!" Když nikdo neodešel, zvedl hlavu obecenstvu se naskytl pohled na červeně zářící očka prapodivně zmenšeného principála. Tentokrát se nikdo nezvedl proto, že již měl každý obyvatel tohoto zpropadeného městečka strach se vzdálit. Ředitel nadskočil a s ječivým Chichíchichíchochochíí smíchem, ukázal do tmy a hlasem, jakoby vycházejícím z nějakého stroje, z nějakého rezem prokřehlého soukolí, zakřičel: " Představuji vám Puellu Mirabilia!"
Baleríny pustily světlušky ze zavařovacích sklenic. Světlušky se rozzářily tím nejzelenějším světlem a osvětlily tak na zemi sedící, jako loutku s bezvládnými končetinami, štíhlounkými, dlouhými a jako aragonit bílými, zarytě mlčící děvče. Nebylo jí vidět do obličeje, měla jej přikrytý vlasy tak modrými, že by jí tu modř mohla i letní nebesa závidět. Hudba spinetu se vynořila stejně nenadále, jako se principál zanořil do tmy. Dívka byla shrbená, nedělala nic. Snad ani nedýchala. Ozvěnovitým hláskem principála zněla vzduchem slova:" Puella je děvče, jejíž věk se nikdo neopovážil uhodnout. Našli jsme jí poblíž jednoho velkého blázince pro choromyslné násilníky, snažila se dostat z krví potřísněné svěrací kazajky a za zuby měla šlachy, lidské šlachy a tepny. Říkala, že si nic, co udělala, nepamatuje. Nevypadala však nijak znechucena sama sebou a asi proto, jsme si řekli, že něco takového, minulostí unaveného, krásou oplývajícího i přes silně zjizvené paže po sebepoškozování, do svého cirkusu potřebujeme. A teď velevážení, projíždíme všelijaké vesnice a města, o kterých se dozvíme, že jsou klidná a plná zcela normálních, nudných a fádních lidí... a mýtíme jejich obyvatele na takových místech co nejrazantnějším způsobem, neboť nic takového, jako je vaše normalita nehodláme strávit. To MY jsme normální, tím pěkným a barvitým způsobem. NÁM patří svět. A proto, mí milovaní, buďte tak laskaví a křičte co nejprosebnějším způsobem o milost, protože teď, teď jste mrtví stejně jako my."
_Když dořekl, kdosi luskl prsty. Na tento zvuk Puella zvedla mechanickým, již naučeným pohybem hlavu, a s jako bestie dlouhými drápy, vyrazila do obecenstva. Komedianti se přidali, počali trhat na kusy všechno živé a smát se hýkajícím smíchem jejich utrpení, když jim i havrani vyklovávali dlouhými černými zobáky oči. Šašci trhali z dam šaty, odnímali jim končetiny, netvořili jejich obličeje, a když měli pocit, že jsou dostatečně studené, znásilňovali je, zatímco baleríny upalovaly pánům vlasy, řezaly jim uši a nosy, sekáčky odsekávaly prsty a nehty dloubaly oči. Všechno si schovali do bání a zkumavek a za kuropění odjeli všichni spíce v jedné maringotce směrem k dalšímu městu. Na cestě za sebou kola pojízdného vozu zanechávala čtyři krvavé čáry, zatímco kolem něj poletovali krákorající havrani, na jejichž krcích v poryvech větru vlály sametové stuhy.


KONEC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 modanasbavi modanasbavi | E-mail | Web | 12. srpna 2012 v 8:34 | Reagovat

Ahoj, Dost dobrý článek!. Mohla by jsi pro mně něco udělat, a to že by jsi mi dala hlas Na stránce : hlas pro Makíí x.x. Děkuju moc!:) Napiš klidně na blog a já ti hlas oplatím!:) Měj se hezky! Ahoj

2 Maky Maky | Web | 12. srpna 2012 v 11:35 | Reagovat

Krásná povídka. Taková.. hypnotizující. Neodvažuješ se oči odlepit od textu, který přímo hltáš a hudba ještě víc zvýrazňuje červenou barvu krve. Jak to říct.. jsi prostě génius.

3 Burberry Shoes Burberry Shoes | E-mail | Web | 22. září 2012 v 18:26 | Reagovat

Sweet write-up.

4 Cheap Jordans Cheap Jordans | E-mail | Web | 23. září 2012 v 11:35 | Reagovat

Here is an area that might be of help for you!

5 Réza Réza | Web | 26. října 2012 v 12:37 | Reagovat

Naprosto dechberoucí, neodvážila jsem se přestat číst, hudba mi ještě podtrhávala děj, perfektní spojení! Tleskám a klaním se.

6 nike sneakers nike sneakers | E-mail | Web | 5. dubna 2013 v 3:59 | Reagovat

I admire your valuable information to you in your article. I will bookmark your site and have my children examined the following typical. I really believe that they would learn a lot of new things than others!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama