Cesta světelnou tmou

16. listopadu 2012 v 23:20 | Frederick |  Bylo nebylo
_Je to jen otázkou výdrže. Boj nikdy neustane, protože už se nebojuje za něco podstatného. Bojuje se z principu. Kapitulace je v tomhle čase zapříčiněná leností. Mají strach z poražení. Nedoceněnost je táhne ke dnu a oni se vzdají, poddají všem svodům společnosti. Nemají potřebu číst. Neví jak si vytvořit svůj názor. Nechtějí mluvit. Nemusí přemýšlet. Stačí se jen soustavně nést po vlnách chorálů souhlasů a podepisovat. Všechno je v troskách. Je to v rukou poslů smrti, vedoucích celé eutanázie nepotřebných.
_Všechno se to dá vyčíst z pavučinových prasklin po skleněném obzoru. Střepy nebes zatím drží jeden na druhém jako chatrná vitráž, jíž hrozí vysypání se s rámu. To všechno otřesy vlaku jedoucím po starých kolejích. Když zatneš zuby, tvoje kašovité dásně je spolknout jako tekutý písek zvířecí oběť. Nemám pocit, že by mne obklopoval strach. Jen tísnivé vzduchoprázdno lehce pohltilo všechnu faunu i floru. Mlha tančící kolem kolejí. Když zbystříte zrak, uvidíte u výhybek kousky dětských končetin.
_Sedím v prázdém kupé. Už příliš dlouho na to, abych si zachovala relativně zdraví rozum. Opustil mne dávno před pubertou skulinou pod posuvnými dvěřmi. Jen já a lahvička choloroformu. Přijde mi sobecké mít jednu lavičku jen pro sebe. Není s kým jí sdílet. Už není, kdo by byl na mne zlý. Od narození v odpadním koši kontaminovaného vlaku, putuji sama pustou krajinou už nudných jedenáct let. Přišel pár chtivých rukou. A stejně jako se neočekávaně objevil, i zmizel v pustoprázdnu. Přišly nemoce a diagnózy. Zbytečná chemie. Přišla bílá myš. Přišlo jméno.. jak že znělo v šumu motýlích křídel?
Amnézie.
_A potom se začal tříštit zdánlivě poznaný svět dětských očí v cosi nestvůrně neuvěřitelného. Stále se tají dech nad upjatou strohostí ulic, domů a lidí, hlavně lidí. Vlak zpomaluje a čas nás dohání. Vzpomínky budoucnosti se řinou vlivem setrvačnosti až do mého mozku a tam se splétají dohromady tak dlouho, dokud nevznikne takový chaos, že ho na světla světa dostane někdo jen těžko. Jen někdo hodně pošetilý. Statečný. Nebo jen neskutečně troufalý.
_Nejlepší by bylo, kdyby zela má hlava práznotou jako všechny jiné prázdné schránky. Nejlepší by bylo, kdyby si se mnou někdo zavdal chloroformu. A skončil stejně nevyužitě, jako všichni oškliváci, jimž hrozí v lednu patnáct let od narození.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 terezka66 terezka66 | Web | 16. listopadu 2012 v 23:31 | Reagovat

nádherně napsaný článek :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama