Skládka

2. listopadu 2012 v 13:59 | Frederick |  Bylo nebylo
_Voskové sídlo příliš naivních umělců.
Velkopansky se tvářící havrani smekají saténové cylindry na pozdrav.
Kolonáda na smetišti byl okouzlující nápad.
Všechno to, co se stalo, rozvířil vítr.
Všechen prach minulosti se zčeřil jako hladina senkruvny
a stejně, jako u ní, máš po ztrátě svého odpadu pocit
prázdnoty.
Supi hrají Mariáš na hromadě novin mastných od
špatných zpráv.
Tou podívanou jako by v mozku někdo zapálil
pavučinovou změť neuronových vláken.
Malé, leč ničivé plamínky.
Kremace vlastního niterního znechucení přílišnou inhalací jedovatých zplodin.
Hledáme ztracené pocity v kupě polorozložených mrtvolek laboratorních
myší.
A když je najdeme, jako zcizené ruce plastových figurín po nás
lapají pařátky zklamaných dní v kalendáři.
To všechno by ti řekl vítr.
Bylo to krásné místo, ale půda
je šeredně kontaminovaná korodujícími depresemi.
Bylo to fantaskní posteknutí nad chabostí.
Ale vzpomínat je horší než klečet v rohu sklepa
na perlách.
Tak toho nechme.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Maky Maky | Web | 2. listopadu 2012 v 16:35 | Reagovat

Vítr mám ráda. :)

2 Réza Réza | Web | 3. listopadu 2012 v 14:25 | Reagovat

Půdy bývají takové... prazvláštně depresivní. U tvých básní nikdy nedovedu nic předvídat, jsem vždy tak trochu na větvi a je určitě nejlepší pocit, jaký z poezie lze mít. A jsem ráda a vděčná, že jsem někoho po letech okouzlila. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama