Tisíce světlušek před očima a zvratky snů všude po obloze.

18. listopadu 2012 v 19:09 | Frederick |  Poezie, próza, petechie, mykóza...
_Drobky ztraceného života
všude po ubruse.
A zobou je dlouhými lesklými zobáky
ti růžoví havrani s kouzelnýma
očima z blyštivých nerostů.
_V tom domě, kde polední slunce
dopadá do haly skrz mléčná skla vitráže.
Prvorepubliková panenka se dívá
z výšin dlouhého schodiště.
Schody jsou obtažené sametovým kobercem
o který si kočky brousí drápy.
_Čpí tam pach kočičích konzerv a
stáří.
Ještě včera ten dům obývala moje
prababička.
Ale teď už vím, že jen smrt peče nejlepší koláče.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 18. listopadu 2012 v 19:35 | Reagovat

Básně neumím moc hodnotit, neumím na ně psát recenze. Ale tahle na mě hodně zapůsobila svým smutkem. A ten závěr... týká se skutečnosti? Protože je to napsáno tak opravdově, jako by ano.

2 Maky Maky | Web | 18. listopadu 2012 v 21:03 | Reagovat

Pokud se to opravdu stalo... ach. Je mi to velice líto. Bojím se toho dne, kdy moje prababička už nebude.

3 Otrávenej skřet Otrávenej skřet | Web | 18. listopadu 2012 v 21:09 | Reagovat

[1]:+[2]: Je mrtvá už dlouho. Je to jen o dětském uvědomění. O prozření. Protože smrt obklopuje celý všivý svět, žije, aby lidi umírali, aby zemi pravidelně zbavovala parazitů milovaných či nenáviděných. Je to krásné. A uklidňující.

4 Ozzro Ozzro | Web | 19. listopadu 2012 v 21:22 | Reagovat

Bestiálně dekadentní a syrové tak, jak má být.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama