Balada pro nemilované milovníky prachsprostě bídných nocí

19. prosince 2012 v 20:00 | Frederick |  Poezie, próza, petechie, mykóza...

V obscénním nebi a upjatém pekle
umírá se s láskou, umírá se vztekle
s ušima plnýma sladkou solí, s pavoučí lží a pravdou molí.

_Ruce jsou od krve prolité teprve
teď, když se tvé oči klíží, pohlédni do mých,
snad klid z nich vyhlíží,
stejně jak z nebes na nás Měsíc shlíží
provinilým okem - je sám sobě sokem,
neb to on nese vinu za každou mršinu.

_Celé dny naříká, ve smutcích prosouží,
po večerech však v nočním podniku poslouží
svým stříbrným prutem, chytajíc opilce se smutným životem.
Návnadou má Měsíc hvězdný třpyt,
dělá dobrodiní, které sám nemůže mít.
Vždyť sám pak šedým rybkám stíná jejich hlavy,
které končí v krcích koček, či pod mostem - v Labi.

_Já stojím v labských proudech s dírou v hrudi místo srdce.
Řeká má ponurý nádech, když sama s tvou hlavou v pravé ruce
přemítám smysl existence, plna bolestivé audience,
zatímco se vracím k lidskosti a zvracím
ta slova: "Být či nebýt, kam to jdu a za čím?"
nevím, co si počít, však nemám sílu znovu začít.
Má to vůbec smysl, mám se stále bít?
A jak dlouho, než bude mne chtít ulovit?



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 without-without-doubt without-without-doubt | 20. prosince 2012 v 13:16 | Reagovat

Nemám slov.

2 Ozzro Ozzro | Web | 20. prosince 2012 v 16:39 | Reagovat

Epicky dekadentní!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama