Nemoci charismatických ztroskotanců bílých vrán

22. prosince 2012 v 21:41 | Frederick |  Poezie, próza, petechie, mykóza...
_Tvářím se povýšeně,
leč s tváří popelavou
pomýšlím na své hříchy.
Jsou gigantické a vpíjí se do
stropu jako atomové hřiby.
Slyším hrozivé hučení hoření
v petrolejové lampě
mého srdce.
Nikdo nedojde pro kuchaře.
A přitom je duševní rozervanost tak
žádanou položkou na hostinách
rajského pekla.
Nikdo by nevěřil mému bohatství,
protože nemám nic.
Osamocený trnu v hnízdě
všivých lží s flaškou
mrtvé vody.
Mí přátelé jsou jen zkorodovaná tělíčka
mechanických sýčku.
A krabička žvýkajích cigaret,
které vytahují zuby emocí z prohnilých
niterních dásní i s kořeny.
Zvenku škrábají nestvůry drápy na
okenní tabulky.
Je sobotní večer a já
nemám chuť se dál radovat z
té přetrvávající samoty.
Uvnitř domečku z jediného esa.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama