Sametová Frederickovi

6. ledna 2013 v 0:26 | Frederick |  Otrávenej Frederick
Nevím nic.
Sním o dni, kdy začnu prožívat, ne jenom žít.
Ale mám strach začít, přestože tuším, že musím začít první.
Pomoz mi.
Chyť mě za ruku a pohlaď mě soucitně po vlasech.
Potom mne za ně uchop a shoď na zem,
buď víc, když jsi víc.
Než já.
Jako bys byl otec a já umírající dcera.
Vybírej mi rakev, zatímco budu usínat.
Jen ještě neodcházej pryč.
Mlč.
Vždyť víš, že první, kdo z mého pokoje odejde, budu
já.
Nech mě dýchat společně s tebou.
Vedle tebe.
Nech mne stát při sobě.
Ale mlč.
Dělej, že jsi dokonalý společník.
A já budu hrát dokonalé děvče.
Přestože nemůžu vědět, jaké to je.
Přestože nevím nic.
Neuteču.
Ne před svými city.
Chci být s tebou.
A vím, že ty mne vedle sebe
nepotřebuješ.
Vím, že zůstanu sama.
Jednou zůstanu úplně sama.
Co víc bych měla vědět?
Víc mrtvá než živá, ale přesto prožívající.
Ale jednou zapomenu na svůj strach.
Jednou budu vědět.
Alespoň to, že lásku je lepší nepodceňovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama