Nikdy nic nebylo, není a nebude.

4. května 2013 v 15:37 | Frederick |  Bylo nebylo
Dlouhá cesta
nicotou,
konec
a tam,
kde slunce rozčesává si své
zlaté vlasy, stojí
básník s
očima vodnatýma a opuchlýma od
samého pláče, neboť bídné jeho básně jsou,
prodchnuté jen tíhou
neopětované
lásky a žalu,
jež on v bedrech nosí zcukernatělé.
Kolem zvučí hvězdný
rej,
nekonečný proud všeho
klidu a zmatku v sobě dusí
nás a natahuje se
po našich srdcích,
aby je zasadil do
klenotů vesmírných
jako rubíny v Madoniných rtech
zapečetěné.
Vy, kdož v náručích nosíte objemná květenství
cizího hoře,
smiřte se s osudem prostým a vypijte
ten jed jménem mládí co nejrychleji a
odleťte pryč, neboť
nikdo nedocení moudré dospělé lidi dokud
jsou fyzicky naživu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kočka Kočka | Web | 5. května 2013 v 21:39 | Reagovat

Je to hezký, poetický, pohladí to a ulidní. No a mláďí je mi 21 a připadnu si pořád stejná.. Všichni že jsem se trochu změnila... 8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama