Pustina

30. prosince 2015 v 4:02 | Nancy |  Bylo nebylo
Nevidím na krok, ale tam, kde jsem, se mění celý vesmír.
Tady, na tomhle místě, se hvězdy objevují jen ve chvíli, kdy znovu, už po tolikáté, potřebují získat dostatek síly, aby se zbavily lstivého hada a naplno rozžehly plamen svých srdcí, zářící klidně a nerušeně i v nitrech pocestných, upínajících svůj vyčerpaný zrak s nadějí malých dětí vysoko k tmavě fialovému sametu opony noční oblohy. Všichni ví, kam se podívat, aby si připomněli naději v podobě vzdálené něžné hvězdy.
Na chvíli uvěří a jdou dál, ale za chvíli zase přijde chvíle, kdy budou muset vzhlédnout do výšin se strachem, že to někdy budou muset udělat znovu, protože… poprvé si přece taky mysleli, že je to naposledy. Síla, která člověka nikdy neopustí, ani na setinu sekundy. Život těla, život poupěte na jinovatkou okupovaném submisivním šípkovém keři. Nádech, kterým se jim plní plíce a výdech, který musí nutně následovat, aby zabil a všechno se rozběhlo od začátku.
Jsem v pevném sevření tmy, všechny smysly se zbystřují, nemůžu dýchat a srdce se mi občas podle připomene, na chvíli zastaví, vydechne, zakašle a pak náhle bije dál, jako by se nic nedělo, jako bych s každým dalším odbitím pomyslného hodinového kotouče neztrácela víc z génia osobnosti. Tak málo odpočinku v mělké kaluži prosincového spánku. Jsem jako drahý porcelán ve vile nacisty, maličká krůpěj krve na kapesníku po nenadálém zakašlání, hvězda zářící při každé příležitosti, pro každého člověka, jen ne sama pro sebe a za svůj život. Hvězda, která je tak ráda vším, tak ráda čímkoliv, jen ne sama sebou.
Je ve mně velká bolest, kterou laskavě kolébám ke spánku, ale ona pláče stále dál. Uprostřed oka hurikánu předposledního dne roku, v místech, kam si hvězdy chodí připomínat smysl života. Celý svět, který ve mně rostl a vyvíjel se společně se mnou, můj azyl plný květin, lesů a rozlehlých unavených plání, nad kterými planou tři slunce, to všechno zmizelo ve tmě a já jsem jediná hvězda na nebi, která se musí rozzářit, aby vdechla život nejen sobě, ale i sněhurkovským plicím universa, s úctou a zármutkem uzavřeného do skleněné rakve.
Jiskra, vznášející se v ledové vodě černého jezera, klesající do hloubky rostoucího nekonečna. Stavím betonové hráze na lagunách té rozrůstající se tíživé melancholické potřeby pláče, která jednou pronikne spárami a zaplaví celou kotlinu do posledního kamínku vytěžené měsíční krajiny mého srdce. Noci tak prázdné, tak bolestivé jako lítostí rozšklebené vyprahlé studny, které by tak chtěly plakat, ale ani nadechnout se nemůžou. Průběžně si v hlavě projektuji náhodné výjevy mrazivých kuropění v dokonale živé přírodě lesů mého dětství, krajky, nafialovělá bledost odkrvené tkáně, zima, hrozná zima, křehoučké kostry stromů z rozlitého olova, maličké blyštivé slzy, potají setřené, zadržené s hrdostí a vědomím špatného načasování. Syntetické sny člověka příliš vystrašeného na to, aby zavřel oči a nerušeně spal celou noc.
Regulérní koloběh, recyklace myšlenek a postojů, návodů na přežití v podobě lstí a převleků. Scénografické obrazy v každé zaschlé skvrně po rozlité nedopité kávě, stojící smutně a chladně na kraji stolu jako opuštěný sirotek, který už teď ví, že začne prodávat, brát a umře v tolik a tolik, tam a tam, zrovna ve chvíli, kdy mu bude třiatřicet. S každým dalším svítáním ze mě mizí víc síly než dokážu snést, odchází a já zůstávám sama, jen s krátkými větami nedokouřených cigaret. Hledám tajné světlo uvnitř, ale s rukama napřaženýma před sebe nehmatám nic než příšerné otevřené prázdno. Město reflektuje duševní stav každého z nás. Už nezářím ani v tom nejzazším koutu noční oblohy.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dianka a Petanek Dianka a Petanek | Web | 30. prosince 2015 v 10:36 | Reagovat

Ahoj, moc pěkný názor. Podívej se na ten náš a prosím taky ho zhodnoť, díky. Šťastný nový rok! :-) https://youtu.be/Z9g4pSZhz44

2 vitr71@seznam.cz vitr71@seznam.cz | 30. prosince 2015 v 18:29 | Reagovat

Náhoda. Vážně, jen náhodné kliknutí myší, mne sem dovedlo. Sotva se však mé oči dotkly prvních slov, nedokázal jsem přestat číst...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama